Rukopis nebo digitální sazba?

Možná to znáte: někomu to myslí jen s tužkou v ruce, někdo potřebuje počítač. Někomu počítače a moderní technika  pomáhají, kdežto jiného jen připravují o čas a nervy.

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jakou mají mít mé noty definitivní podobu. Psal jsem je nejprve rukou, narychlo. Potom v běžném notovém programu. Posléze i v jednom z nejmodernějších a nejdražších programů. Vždy jsem se ale na výsledek díval s pramalým uspokojením.

Léta jsem strávil s kytarou v rukou, hledaje polohy každého tónu, správné obraty akordů a prstoklady těžko převoditelných pasáží.  Bylo jich tolik, že jsem musel po čase nechat vyměnit všechny pražce, jak byly prohmatané.  Lopotil jsem se potom u počítače tak marně a neohrabaně! I dolopotil jsem se konečně – a teď tu přede mnou ležel ten studený a čistý digitální tisk…

Kdepak, došlo mi konečně, tohle není cesta pro mě. Vzal jsem tedy pero a čistý papír a začal docela od začátku: napsal jsem všechny ty noty znovu, co nejčitelněji. Abych každý z těch tónů ještě jednou cítil v prstech, aby mi každý z nich zazněl znovu v uších; dělalo se to tak ostatně po staletí.

Použil jsem klasický modrý inkoust – vždyť právě to je ježkovská barva! Jaroslav Ježek měl modrou barvu tak rád, že bydlel v modrém bytě, nosil jen modré obleky a košile, psal na modrý dopisní papír.

Použil jsem klasický modrý inkoust – vždyť právě to je ježkovská barva! Jaroslav Ježek měl modrou barvu tak rád, že bydlel v modrém bytě, nosil jen modré obleky a košile, psal na modrý dopisní papír.

Věřím, že mi rozumíte a že se i těm písničkám v tom modrém inkoustu bude líbit.

 

Komentáře