JAN-MATĚJ RAK

Kytarista a písničkář Jan-matěj Rak se narodil v roce 1977 ve finském městě Jyväskylä, kde prožil i první čtyři roky svého života. Na kytaru začal hrát už ve svých pěti letech, ale klasická hudba ho tenkrát zaujala jen málo – rozhodně ne dost, aby u kytary setrval. Trvalo to ještě řadu dalších let, kdy rychle měnil své zájmy, než se ke svému nástroji opět vrátil. Tehdy, na gymnasiu, totiž sám dostal chuť zahrát si hudbu, která se mu líbila. Poslouchal a hrál tehdy nejen písničky svých oblíbených písničkářů, ale i starý rock'n'roll, dřevní mississippské blues a ruskou a romskou lidovou hudbu. V té době začal i sám psát písničky a sbírat své první drobné úspěchy na písničkářských soutěžích a festivalech.

Už by si byl myslel, že navždy zůstane pouze písničkářem, ale tehdy uslyšel něco, co jeho hudební život obrátilo na veskrz: hudbu Jaroslava Ježka. V žádných písničkách Jan-Matěj Rak dosud neslyšel takové harmonické postupy, tak neotřelé a přece jakoby důvěrně známé melodie, tolik krásy a umění v několika taktech. A tak Jaroslav Ježek – nevěda pochopitelně, čeho se tak dopouští – způsobil, že se z písničkáře stal postupně i kytarista: sportovní výbavou nebylo ani pomyšlení na zdolání takových skalisek, která představují Ježkovy skladby, a tak nezbylo, než se postupně učit a zdokonalovat své dovednosti. Jan-Matěj Rak se proto vydal na hudební vandr, který ho přes romskou, ruskou a židovskou hudbu, přes ten starý rock'n'roll a blues a přes všechny ty ostatní žánry a písničky dovedl konečně k tomu vytouženému tmavomodrému světu, ke všem těm nádherným, omamným jedem napuštěným akordům, které nám tu zanechal ten brýlatý kluk – Jaroslav Ježek.

A od Ježka už nebylo daleko k zájmu o historickou hudbu obecně: nejen hudbu Ježkovy doby, která nesmazatelně patří k modernímu českému mýtu o zlaté době první republiky (Rak, jsa sám monarchistou, vidí arci zlaté časy poněkud dále, pozn. překladatele), nýbrž – a zde se pomalu dostáváme zpět na začátek – i hudbu klasickou.

 

Jan-Matěj Rak tak v současné době má v repertoiru nejen své vlastní písničky a skladby, hudbu Jaroslava Ježka, ale i díla Bedřicha Smetany, Františka Kmocha, Antonína Dvořáka či Johanna Sebastiana Bacha.

Rakovy koncerty se tak stávají ojedinělou příležitostí k nejrozmanitějším hudebním výletům...

 

Šťastnou cestu!